V Barceloně jsem nikdy nebyla. Španělsko mě obecně moc neláká, na prvním místě je přece Itálie! Ale když už se naskytla příležitost, tak proč toho nevyužít, že! O koncertě Pearl Jam jsme se dozvěděli už v lednu, a protože ten loňský, v České republice, byl zrušen, zkusili jsme štěstí a ještě sehnali lístky. Atmosféra nepopsatelná, zážitek na celý život!
Už při nástupu do letadla jsem prožila nepříjemné chvilky. Při čekání ve frontě celou řadu obcházela pracovnice od Ryanair a pohledem kontrolovala velikost zavazadel. Několik cestujících, především ty s velkými baťohy, nechala překontrolovat, zda rozměry odpovídají požadavkům. Mám kabinové zavazadlo zděděné a velmi staré. A vím, že jeho hloubka je opravdu hodně na hraně, protože kolečka a celý mechanismus je připevněn k zádům kufru, což nějaký ten centimetr navíc přidá. Nicméně pracovnici se to podezřelé nezdálo a tak jsem prošla. Ale ouha! Při vkládání kufru do prostoru nad sedadly ten můj vyčníval a box se nedal zavřít! Nervozita stoupala. Můj klidný muž kufr otočil, čímž problém vyřešil, ale nikdo další už ten svůj vedle dát nemohl. Naštěstí další příchozí měli jen malá zavazadla, takže nikdo z nich si vedle toho mého už nic dát nechtěl. Až když stevardka box zavřela, se slovy ve španělštině, kdy jsem vytušila, že je kufr moc velký (ve španělštině se velký řekne stejně jako v italštině GRANDE), a proto nejde dát do správné pozice, se mi ulevilo! Na zpáteční cestě jsem byla samozřejmě zase nervózní, ale, světe div se!, kufr se tam bez problémů vešel. Podle mého muže to zřejmě bylo tím, že letadlo na zpáteční cestě bylo větší, a tím pádem i prostor pro zavazadla.
Už před cestou jsme si přes Booking.com zajistili nějaké výlety. Přece jen Barcelonu neznáme a když už jsme tam vyrazili, chtěli jsme tam strávit pár dní a vidět a zažít co nejvíc. Bohužel do basiliky Sagrada Família jsme už žádnou komentovanou prohlídku nesehnali. Vypravili jsme se tam hned druhý den ráno jen tak sami a vlastně mi ani nevadilo, že jsme nešli dovnitř. Všude bylo tak moc lidí, že mi stačilo se projít kolem dokola a udělat pár fotek zvenčí. Je to ale nádherná, neuvěřitelně propracovaná stavba a vůbec se nedivím, že ještě není kompletní. A nejsem si jistá, jestli bude do roku 2026, jak jsem se později dočetla o termínu plánovaného dokončení.
I k domům Casa Batlló a Casa Milà jsme se vypravili sami, a ve druhém jmenovaném jsme si zaplatili prohlídku celého domu a střechy, jenž mi, se svými zvláštními sochami, připadala jako z nějakého scifi filmu. To park Güell, kde měl Gaudí svůj dům, nyní muzeum, jsme prošli s průvodkyní, poslechli si zajímavé povídání z jeho života a posadili se na legendární lavici zdobenou barevnými keramickými střepy. A k tomu poslouchali zpěv ptáků, ze kterých se při bližším pohledu vyklubali papoušci!
To bychom nebyli my, abychom se nechtěli podívat do nějakého vinařství. I tuto možnost nabídl Booking, a dokonce s dopravou na malé jachtě! Městečko Alella leží kousek od Barcelony, nicméně lodí to tam trvalo hodinu a půl. Ovšem zážitek nezapomenutelný od začátku až do konce. Průvodkyně Marina byla mladá, sympatická holčina, která barvitě vyprávěla o historii vinařství, provedla nás vinicemi, ukázala vinný sklípek a na závěr nás pohostila regionálními potravinami s degustací několika vín. Její vtipná poznámka, že vyrábějí jen víno bílé a víno bílé plus mě pobavila. Mám ráda italské prosecco, tak jsem chtěla vyzkoušet španělskou verzi, které se říká cava. No ta mě ale moc neoslnila.
Jakožto bio-vinařství zmínila Marina též problém s vodou, kterou čerpají výhradně z deště. Vody začíná být nedostatek obecně a ve Španělsku to není jiné. To prý již zavedlo nějaké restrikce. Tento problém jsme pocítili i na vlastní kůži, neboť většinou jsme chodili pěšky a nepříjemný zápach z kanálů byl všudypřítomný. V baru, kde jsme se při jedné procházce zastavili na drink, jsem si dokonce nemohla dojít ani na toaletu. Zrušena, málo vody! Hotovo.
Ke Španělsku jednoznačně patří tapas. Booking nabízel Tapas tour, komentovanou návštěvu několika tapas barů, tak jsme ji využili. Udělali jsme dobře, protože Diana, naše průvodkyně, nejen, že nás vzala do několika tapas barů, kde jsme vždy ochutnali něco jiného, ale cestou vyprávěla i o historii Barcelony a ukázala různé zajímavosti. Jedna zastávka vedla na kouzelné náměstí, kde jsme si prohlédli Gaudího první počin pro město - 2 krásné lampy veřejného osvětlení. Prošli jsme do vnitrobloku a nečekaně do prvního patra domu. S překvapením jsme vstoupili ne do bytu, ale do kuchyně, kde pro nás její kamarádka připravila pohoštění. To jako sólo turisté jen tak nezažijete! Jídlo i víno bylo výborné a místo - jmenovalo se VOLANA TEST KITCHEN - mě opravdu nadchlo.
Jak do vinařství, tak do tapas barů jsme nešli jen sami, ale vždy šlo o skupinu několika lidí, především Američanů. My s mužem jsme byli pokaždé jediní Evropané. Slečna Diana nám cestou ukazovala různé domy; třeba na nejznámější promenádě la Rambla stojí nádherný dům s drakem v čele, jenž už po několik generací patří jedné čínské rodině. Mnoho domů v Barceloně je opravdu skvostných a stojí za to zvednout hlavu a nedívat se jen před sebe. A tady úsměvná historka: jedna Američanka z Dallasu se při pohledu na krásný historický dům zeptala průvodkyně: "A to je nějaký zámek?" "Ne, to je činžák!" zněla odpověď :-)
Další neodmyslitelná věc spojená se Španělskem je flamenco. Žhavý tanec a krásné oblečení tanečníků je pastvou nejen pro oči. Divadel, kde můžete takovou show vidět, je v Barceloně nespočet. Rozhodně stojí za návštěvu, nicméně bez předchozí rezervace se tam nedostanete. I Booking nabízí mnoho variant této show; my jsme využili takovou, kdy představení předcházela navíc večeře. Tapas se podával formou bufetu, takže si každý mohl nabrat, co a kolik chtěl.
Ohla hotel Barcelona v centru je výjimečný tím, že tu najdete hned 3 restaurace. Jedna, na střeše hotelu, je oblíbená pro svůj krásný výhled na město a Catedral de Barcelona. Lidé sem chodí především na drink. Nemůžete si tu udělat rezervaci, ale musíte si vystát frontu před vchodem hotelu a když se uvolní místo a jste na řadě, pustí vás personál hotelu do výtahu. Fronta je tu ale každý den značně dlouhá, tak to chce trpělivost. Hosté tohoto hotelu mají výhodu, mohou jít rovnou a bez čekání.
To do restaurace Caelis si rezervaci udělat musíte. Jde o Michelinskou restauraci, kde na vás čeká vskutku gastronomický zážitek o mnoha chodech. Člověk do takového zařízení nechodí často, a proto je vhodné myslet na správný Dress code.
A samozřejmě nechybí ani Tapas restaurace. Ač nedám dopustit na italské dobroty, musím uznat, že španělská šunka je svojí chutí naprosto dokonalá a stojí za vyzkoušení. A při ochutnání zapečených toustů se sýrem a lanýžem se vám budou dělat boule za ušima. Povinností je do výběru pokrmů zařadit též Aioli. Tahle pochoutka je nejlepší k bagetce a i když ji třeba nemají v tapas barech přímo uvedenou v nabídce, věřte, že vám ji donesou, když si o ní řeknete. Ta je prostě základ španělské kuchyně.
A sladká tečka na závěr? Znáte francouzský dezert Crème Brûlée? Tak ve Španělsku mají Crema Catalana. Jeho konzistence je mnohem jemnější a chuť o hodně výraznější. Dobrou chuť :-)