Rakousko má krásná jezera! Vezměte kola a navštivte třeba Buschenschank!

Že jste slovo Buschenschank nikdy neslyšeli? Je to takové rakouské hospodářství, farma, kde nabízí turistům produkty vlastní výroby, ať už jde o nápoje nebo jídlo. Většinou se tedy jedná o obložené talíře či rovnou chleby; ovšem trpět hlady opravdu nebudete, porce jsou fakt obrovské! No ale popořádku...

Poprvé na elektrokole!

Rakousko mám spojené hlavně se zimou. Rádi tam s mužem jezdíme na lyže a ještě radši na vánoční trhy! Jako milovníci vína a gastronomie už jsme tak zjistili, že i Rakousko má co nabídnout. Proto jsme se rozhodli vyrazit sem v létě a navštívit i nějaká vinařství a ochutnat regionální potraviny. A tak jsme poznali Buschenschanky.

A protože rádi sledujeme Cyklotoulky v České televizi, načerpali jsme nějakou inspiraci i na výlety na kole. No, ono není kolo jako kolo. Nejsme moc zdatní cyklisti a když jsem na mapě viděla, jaké pěkné kopečky k těm vinicím vedou, rozhodli jsme se půjčit si elektrokola. Zážitek to byl opravdu jedinečný. Vůbec jsem netušila, jakou sílu takové kolo má. Nicméně na normálním kole bych asi nikam nedojela, protože kromě terénu pořád nahoru dolů bylo taky slušně vedro!

Vjet někomu na dvůr...a není to blbý?

Ano, přesně takový pocit jsem měla při návštěvě prvního Buschenschanku. Otevřená vrata a dvůr, jaký známe z českých chalup. Nemusíte se ale bát, že vás někdo požene rákoskou! Při bližším prozkoumání totiž zjistíte, že jste sice na dvoře u nějaké chalupy, uvidíte třeba i zemědělské stroje, ale že množství sezení pojme víc lidí než jen té rodiny. A když vám jde naproti milá slečna v typickém rakouském oděvu a s úsměvem vás přivítá a nabídne něco k pití, víte, že vás nevyhodí. Naopak, čeká vás gurmánský zážitek. Ano, jste tu správně!  

Během dvou let jsme navštívili dvě různá místa a několik Buschenschanků, a tak máme porovnání. První výlet směroval do Štýrské oblasti, do okolí města Leibnitz. Tady najdete vinice opravdu všude. A proto vám v těchto zařízeních nabídnou k pokrmům i vlastní víno. Dokonce několik druhů, chcete-li. Ale malá rada: každý Buschenschank má jinak otevřeno, hodně často bývá otevřeno až odpoledne či večer, tak je třeba s tím počítat a na oběd si najít takový, který otevírá dřív. 

Další Buschenschank byl opravdu za odměnu. Pořád a jen do kopce! I samotné elektrokolo se zapotilo. Ale při posezení se sklenkou výborného vína a s obloženým talířem různých pochutin se vám nabídnou neskutečné výhledy do okolí. Co by to ale bylo za výlet, kdybychom nenavštívili vinný sklípek! Jeden takový na nás čekal u hotelu Schloss Seggau v městečku Leibnitz. Ano, hotel a sklípek se nachází přímo u zámku, jenž taky stojí za návštěvu.

Korutany a jezero Wörthersee

Další rok jsme se vypravili do Korutan, konkrétně do městečka Velden u jezera Wörthersee. I přesto, že to je placka, tedy skoro pořád po rovině, opět jsme si půjčili elektrokola. A udělali jsme dobře! Hned první den jsme si totiž za cíl dali vyjet k rozhledně Pyramidenkogel, s úctyhodnou výškou 831m! I tady jsem ocenila sílu elektrokola, neboť bez něj bych rozhlednu zblízka asi neviděla. Taky byl dobrý nápad se tam vypravit první den a ne později, protože teplota šla poté strmě vzhůru, a to by i na elektrokole byla pro mě fuška. Obdivuju všechny cyklisty, jež při vysokých teplotách zvládají jezdit na normálních kolech a ještě do strmých kopců. Klobouk dolů!

Cestou z rozhledny jsme se zastavili - jak jinak, v Buschenschanku. Krásné místo, příjemný personál; jen ouha, žádné víno ani pivo! Kolem jezera nejsou žádné vinice, takže se asi dalo čekat, že víno vlastní produkce nabízet nebudou. Místo toho nabízeli domácí mošt, který nebyl špatný, avšak víno je víno. Moc mi nechutnal, tak jsem se musela spokojit jen s vodou. Obložený talíř se ale povedl, a škvarková pomazánka byla luxusní!

Do Klagenfurtu jsme jeli hned dvakrát. Jednou na kole, kdy jsme objeli celé jezero a navštívili Minimundus - park s miniaturami světových památek (je tam i jedna česká!), a podruhé vlakem s návštěvou samotného centra. Tady jsem byla trošku zklamaná, protože kromě draka na náměstí tam bylo doslova mrtvo. Žádní turisté, žádný život, nic.

O to víc to každý den žilo v městečku Velden, kde jsme byli ubytovaní. Náš penzion se nacházel z ruky, tak trochu v chatové oblasti; a tak jsme každý večer vyrazili do centra projít se kolem jezera a prozkoumat místní podniky. Objevili jsme úžasný Tapas bar, přímo na střeše hotelu Seehotel Europa, s opravdu kouzelným výhledem na jezero. Restaurace Rosé přímo u jezera pak nabízela neskutečný gastronomický zážitek. A jak jinak, bez závěrečného drinku na dobrou noc v baru Monkey Circus to nešlo!

To není kafe, ale břečka!

Čím častěji jezdíme do Itálie, tím větší obavy máme dát si kávu jinde. A to nejen v Čechách. Snídaně v penzionu byla skvělá, velký výběr chutného jídla, ovoce... Ovšem objednané kapučíno se fakt nedalo pít! Prostě břečka! Další den už jsme si ho pochopitelně nedali.

Naštěstí hned při příjezdu nás zaujala kavárna, kde venku i uvnitř sedělo vcelku hodně lidí. Jak jsme postupem času zjistili, bylo tam takhle rušno každý den, od brzkého rána až do pozdního večera. Po ochutnání vskutku nedobré kávy u snídaně jsme se tam zastavili také. Kapučíno měli tak lahodné, jako v Itálii!, a tak jsme si tam dopřáli i všechny další dny našeho pobytu a kávu v penzionu jsme si bez výčitek nechali ujít.