Slovensko a Tatranská Lomnica - po stopách "Anděla na horách"

Vysoké Tatry

Poslední roky jsme závěr roku tradičně trávili na horách v Rakousku. Ten předchozí jsme si řekli, že necháme lyže doma, protože tomu sportu už moc nedáme a raději jsme se věnovali pěší a agroturistice (psala jsem o tom tady). A tak nás napadlo změnit i destinaci a vypravit se k našim sousedům, na Slovensko. A protože jsme z generace, kterou v dětství provázely ještě černobílé filmy s Jaroslavem Marvanem, vydali jsme se do Vysokých Tater, konkrétně do Tatranské Lomnice, po stopách Anděla na horách. Taky si na ten film ještě vzpomenete? :-) 

Vánoční atmosféra všude kolem

Vánoční svátky byly v plném proudu, a tak na nás všude dýchala vánoční atmosféra, voněl svařák a kouzelná vánoční světýlka zářila do tmy. Sněhu nebylo v den příjezdu mnoho, ale v dalších dnech docela slušně nasněžilo, což celkový zážitek ještě vylepšilo. 

I v hotelu připravili krásnou vánoční výzdobu a taky obrovský vánoční strom s několika dárky a, překvapivě, s perníkovou chaloupkou pod ním. Dokonce i venku jste si mohli udělat fotku u vánoční dekorace. Večery jsme si pokaždé zpříjemnili posezením u krbu a poslechem lahodné hudby různého žánru, kterou hrou na piano obstaral sympatický slovenský pianista. 

Tatranská Lomnica

Být ubytovaní v Tatranské Lomnici má své výhody. Lyžaři určitě ocení, že jde o největší lyžařské středisko ve Vysokých tatrách. Děti pak bobovou dráhu. A ostatní ne lyžaři jako my si užijí krásné výhledy z Lomnického štítu a procházky po okolí.

V Tatranské Lomnici najdete hned 2 muzea, která stojí za návštěvu: Muzeum Tatranského národního parku, se spoustou exponátů zvířat a ptáků, a Ski Muzeum, které je soukromé a provede vás historií lyžařské sportu. 

A protože tenhle výlet měl hlavní téma "Po stopách Anděla na horách", hledali jsme i tu slavnou Zotavovnu Morava. Dnes ji najdete pod názvem Hotel Morava. Bohužel dovnitř jsme se podívat nemohli, protože se hotel právě rekonstruoval. Pamatujete, jak cvičenci venku před zotavovnou provozovali ranní rozcvičku? Tak to už by asi nešlo, celý prostor je totiž hodně zarostlý. Ale možná, snad, se nový majitel pustí i do rekonstrukce parku, a obnoví tak jeho zašlou slávu. Podle informací je toto místo stále velmi populární mezi turisty, kteří se chtějí podívat, jak to tam dneska vypadá.

V centru se nachází i železniční stanice, odkud se dá dojet do dalších vesniček v okolí, třeba do Starého Smokovce nebo na Štrbské pleso. Ale taky můžete jít pěšky! Podél silnice vede stezka, která je celkem nenáročná i pro dříve narozené nebo malé děti. A v zimě má procházka kouzelnou a neopakovatelnou atmosféru, to hlavně když je čerstvě nasněženo a sníh krásně křupe pod nohama.

Hrebienok - hurá na sáňky!

Starý Smokovec je vesnička vzdálená od Tatranské Lomnice cca 7 km. Nazývá se tak i železniční zastávka, jež je výstupní stanicí, pokud se chcete vypravit do turistického střediska Hrebienok v nadmořské výšce 1 285 m. n. m. Již od nádraží vám orientaci usnadní ukazatele, které vás dovedou až k lanovce. Na Hrebienok však dojdete pohodlně i pěšky...

Kromě restaurace a několik naučných stezek do okolí (oblíbených hlavně v létě) jsou k vidění sochy z ledu v Ledovém domě. Bohužel fronta byla tak dlouhá, že nás to odradilo a tuto atrakci jsme si nechali ujít. Jinak se na Hrebienoku dá taky lyžovat.

Hlavní atrakcí tohoto místa je ale sáňkářská dráha, kterou vyzkoušeli i pánové Marvan a Kemr ve zmíněném filmu Anděl na horách. Nemusíte se dolů - do Starého Smokovce vracet lanovkou nebo pěšky, ale trochu dobrodružněji na sáňkách. Ovšem má to zásadní podmínku: musí být dostatek sněhu. Což nám v den našeho výletu nebylo souzeno, a tak jsme si sáňky bohužel nevyzkoušeli. 

Štrbské Pleso

Dalším zajímavým místem ve Vysokých Tatrách je bezesporu Štrbské Pleso se stejnojmenným horským jezerem. I sem se z Tatranské Lomnice dostanete vlakem. Vyhnete se tak problémům s parkováním, neboť toto místo je velmi turisticky oblíbené. Kolem jezera vede stezka pro pěší, kde čas od času narazíte na zajímavé sochy ze dřeva.

Jak jsme se dočetli na informační tabuli, Štrbské Pleso bývá neuvěřitelných 155 dní v roce pod ledem! A tak nebylo žádným překvapením, že se na něm bruslilo i v době naší návštěvy.

Majestátní Lomnický štít     

Celý náš pobyt se počasí střídalo jako na houpačce. Jeden den chumelilo, další zas bylo jasno. A víceméně celou dobu foukal čerstvý vítr. Před Silvestrem jsme si udělali procházku na sjezdovku, abychom otestovali, jak dlouho nám bude trvat cesta z hotelu, resp. cesta lanovkou do horní stanice, kde se nachází nástupní stanice další lanovky, jež nás měla vyvézt na Lomnický štít. Měli jsme již koupené lístky předem, přesně na 1. ledna.

Avšak ouha, do lanovky nás nepustili, protože nahoře příliš foukalo a lanovka na Lomnický štít nejezdila. Samozřejmě mám na mysli nás - ne lyžaře. Říkali jsme si, jak to asi bude vypadat v ten den, na který máme koupené lístky... Získaný čas jsme využili k procházce po Tatranské Lomnici, ale protože bylo dost nevlídné počasí, vzali jsme útokem bar :-D 

Na sjezdovce, kousek od nástupní stanice, najdete obchody s drobnými suvenýry, lyžařskou školu a taky Aprè ski bar. Podobný známe třeba z Rakouska. Ten nám poskytl příjemné zázemí, když všude kolem fičel studený vítr. A znovu jsme se tam zastavili odpoledne na Silvestra, abychom se "připravili" na příchod Nového Roku!  

Někdy člověk potřebuje trochu štěstí! 1. ledna se počasí neskutečně vydařilo. Nejen, že bylo jasno, ale byl to snad jediný den, kdy nefoukalo. A tak se náš výlet na Lomnický štít mohl uskutečnit. A byl jedinečný! Ty výhledy byly opravdu mimořádné; teplota ovšem taky. Neskutečná ledová zima a zábradlí, dalo by se říct až pohádkově ošlehané sněhem a ledem, ukazovalo zimu jako v Mrazíkovi (foto na konci článku). A přesně tak jsem si to pamatovala i z filmu. Jen, samozřejmě, bar na samotném vrcholu došel velkých změn a ani trochu už se nepodobá tomu místu, kde musel nedobrovolně zůstat i náš Anděl na horách.

Slovenská kuchyně

Brynza, halušky, kapustnica, oštiepok... Slovenská kuchyně je pestrá a byl by hřích ji nevyzkoušet! Večeře jsme měli domluvené v hotelu, nicméně přes poledne jsme se stravovali v různých místních podnicích, podle toho, kam jsme zrovna vyrazili na výlet.

A tak jsme narazili na výjimečnou kolibu s názvem Stará mama, přímo u železniční stanice v Tatranské Lomnici. Poprvé jsme se tam zastavili na oběd. Neměli jsme ale rezervaci, a tak jsme museli nějakou dobu čekat. Tak je tato restaurace oblíbená. Však to jídlo bylo luxusní, doslova "nebe v hubě". A obsluha milá a vstřícná... 

Dokonce nám to stálo za to, abychom na závěr našeho pobytu vynechali večeři v hotelu a znovu se sem vypravili, tentokrát už s předem udělanou rezervací. A opět to stálo za to. Věřím, že na tento zážitek budeme dlouho vzpomínat.

A co vy? Taky vyrazíte na Slovensko, třeba po stopách Anděla na horách? :-D