LAGO di GARDA: Objevujte krásy jezera třeba na lodi!

Plán je jasný: vidět a zažít co nejvíc!

S plánováním jsme začali hodně s předstihem, abychom si zajistili nejen ubytování v Toscolano Maderno, ale především výlet na ostrůvek Isola del Garda, který jsme chtěli navštívit už vloni, ale lístky už byly bohužel vyprodané. Tentokrát to vyšlo a skvěle nám vyhovoval i termín. Ostatní výlety jsme pak doladili podle tohoto. A dobře se k tomu hodil prodloužený víkend v květnu 2025 (konkrétně od čtvrtka 8. do pondělí 12.), kdy ještě není hlavní sezóna, ale počasí už je fajn.

Velké dilema bylo kudy jet. Od ledna 2025 opravují Brennerský průsmyk ještě brutálněji než obvykle, a tak jsme zvažovali i jiné možnosti. Bohužel k Lago di Garda je nejrychlejší cesta právě přes Brenner. Letadlem by to určitě taky šlo, ale stejně se pak k jezeru musíte nějak dostat. A to zabere čas. A pokud si půjčíte auto, tak i další výdaje. Navíc důležitý úkol před návratem byl koupit domů dostatek vína a taky kávu...no, to by letadlem šlo špatně ;-)

Nakonec jsme zůstali u původního plánu - tedy jet přes Brenner. Prostě jsme to riskli! Vyjeli jsme z Plzně v 5 h. ráno a do hotelu dorazili ještě před 15. h. Pravda, už před Innsbruckem jsme popojížděli, ale nikdy úplně nestáli. Brenner opravují snad pořád, ale tentokrát v úseku mostu Lueg je provoz stažen jen do jednoho pruhu, v obou směrech, tak to bylo na rychlosti znát. Navíc i Italové opravovali "svoji" stranu, tak i tam byla dálnice svedena do jednoho pruhu. Tuším, že v létě to bude asi mazec :-( Cesta byla tedy nakonec nečekaně pohodová; no asi taky proto, že byl teprve květen.

Auto jsme sice měli k dispozici po celou dobu pobytu, ale pro naše výlety jsme se rozhodli tentokrát využít především lodní dopravu, což se, až na jednu výjimku, vydařilo skvěle. A hodně jsme taky chodili pěšky. Protože zásadní problém s autem je ten, že jeden vždycky řídí a tím pádem musí trochu brzdit s pitím vína, i když v Itálii platí určitá tolerance alkoholu (přesně 0,5 promile) :-D

Večer s překvapením

Hned na první večer jsem, jako obvykle, zamluvila stůl u Sabiny v Osteria Gatto d´Orro (o tomto výjimečném místě jsem psala už několikrát, třeba i tady). Ale protože jsme přijeli celkem brzy, vypravili jsme se trajektem na druhou stranu, do Torri del Benaco. Trajekt jezdí každou půlhodinu a z hotelu nám to do přístavu trvalo nějakých 20 min. pěšky. Museli jsme trošku popoběhnout, protože už skoro zavírali bránu! Ale stihli jsme to a ještě nás tam pustili! Odměnou nám bylo pár chvil navíc, které jsme strávili hezkou procházkou a pozorováním kachniček se svými mláďátky. A samozřejmě zbylo dost času posedět u vínka. 

Večer u Sabiny byl opět luxusní! Tentokrát nám však přichystala ještě jedno velké překvapení. Večeři jsme si užili za doprovodu živé hudby! Tu nám zprostředkoval hrou na piano soused Ady, kuchařky a společnice Sabiny; jmenoval se Roberto a bylo mu neuvěřitelných 80 let. Upřímně, vůbec na to nevypadal! Hrál naprosto fantasticky a celý večer nám tak velmi obohatil.

Isola del Garda

Na dohled z Toscolano Maderno se nachází malý ostrůvek Isola del Garda. Jde o soukromý ostrov, na kterém stojí přenádherná vila a jehož majitelé se před několika lety rozhodli zpřístupnit jej veřejnosti. Různé lodní společnosti tam organizují vyjížďky, kromě jiných se tam můžete vypravit právě i z Toscolano Maderno.

Lístky jsem koupila online na www.isoladelgarda.com už hodně dopředu, a měla jsem štěstí, protože byly k dispozici hned pro následující den po našem příjezdu, tedy na 9. května. V 11 h. jsme se podle instrukcí dostavili do přístavu. Trochu nás překvapilo, že na loď jsme nastoupili, aniž bychom ukazovali ty lístky. K dispozici byl i mini bar, takže tu třicetiminutovou jízdu jsme si obohatili sklenkou Prosecca! Nutno podotknout, že v originálním plastovém kelímku :-D

Po úžasné prohlídce ostrova a vily (více info a foto najdete zde) jsme se cestou ke stanovišti lodí zastavili ve stánku, kde jsme si vyzvedli zpáteční lodní lístek. A tady nastal ten moment, kdy jsme zjistili, jak to funguje. My, co jsme si lístky koupili dopředu online, jsme rovnou dostali palubní lístek v barvě podle města, kam jsme se vraceli (Toscolano Maderno mělo zelenou). A ti, kteří nastoupili bez lístku, museli zaplatit vstupné a pak teprve dostali ten palubní lístek.

Tady mě napadá myšlenka, jak to asi vypadá v sezóně, kdy turistů je mnohem víc a na loď se vejde jen omezený počet lidí. No asi bych doporučila koupit lístky předem a mít klid. Prohlídky se organizují třeba jen jednou nebo dvakrát denně a taky ne každý den!

Trochu pohybu navíc neuškodí!

Z výletu na ostrov jsem byla naprosto unešená. A nejen já! Užili jsme si nádhernou procházku po zahradě a parku za doprovodu průvodkyně, která nás zasvětila do historie ostrova. Po návratu byl tak akorát čas na skleničku a něco malého k (pozdnímu) obědu. Kousek od přístavu je hned u jezera bar, kde si můžete i pronajmout lehátko a strávit tu třeba celý den. Jmenuje se Carta bianca a už z přístavu nejde přehlédnout, neboť, jak název napovídá, je celý vyvedený v bílé barvě!

Jak to bývá v Itálii zvykem, k vínu jsme dostali klasické pochutiny jako brambůrky a různé jednohubky, což by člověku určitě stačilo jako malý oběd, když se chystá večer na večeři. Jenže my jsme na to jaksi pozapomněli a ještě předtím si objednali pinsu, což je něco jako pizza, ale v trochu menším vydání. No, porce to nakonec byla celkem dost velká a s několika sklenkami vína jsme byli fakt plní. To nás ale neodradilo od výšlapu ke kostelíku Chiesa dei Santi Faustino e Giovita, který jsme měli naplánovaný právě na tento den. Vedle kostelíku se nachází i restaurace (pozor - otevřená je přes oběd a pak až večer). Když se vyškrábete až nahoru, otevře se vám úžasný výhled na Toscolano Maderno a protější břeh Lago di Garda. Výšlap dá trochu zabrat, obzvlášť v teplém počasí, ale stojí to za to! Jo, a v žabkách to jde fakt blbě :-D

Při loňské návštěvě jsme objevili příjemnou restauraci La Foce, přímo u jezera, na druhé straně od přístavu, kde jsme byli v baru na svačince. Při našich jednodenních zastávkách jsme měli vždycky tak akorát čas zajít k Sabině a na druhou stranu jsme se vlastně nikdy nepodívali. Od stanoviště lodí tam vede pohodlná asfaltová cesta, vhodná i pro cyklisty. A tak jsme si pro tento večer vybrali právě tohle místo. Mělo to totiž jednu výhodu. Kousek od restaurace je vstup do kempu, kterým jsme za nějakých 5 minut prošli až k našeho hotelu; jednalo se o uzavřený komplex s různými možnostmi ubytování. Po celodenním běhání to byla vítaná úleva. Skóre chůze pro dnešní den: 15km!

Malcesine a Monte Baldo

Na další den, 10. května, jsme si naplánovali výlet do Malcesine a taky na Monte Baldo. Do Malcesine jezdí loď typu Speed boat. Je to taková ta loď, co se se zvyšující rychlostí postupně zvedne skoro až nad hladinu a za chvilku jste na další zastávce. Loď staví i v Toscolano Maderno, kousek od stanoviště trajektu do Torri del Benaco. Hned po snídani jsme tedy vyrazili do přístavu, abychom si koupili lístky a vyrazili do Malcesine.

Ale ouha, lístky byly vyprodané. Nějaká velká skupina, tuším Maďarů, je před námi skoupila. No ale co teď? Tenhle typ lodi jezdí jednou denně a pomalou verzí bychom přijeli až hodně odpoledne. Přišla tak na řadu varianta autobus. Malé upozornění: pro jistotu jsme si chtěli koupit lístky na zpáteční cestu, ale to nejde. Samozřejmě, v případě, že si koupíte lístky z bodu A do bodu B, můžete si rovnou koupit i ty zpáteční. Jednosměrně se ale dají pořídit jen z místa, odkud jedete. Takže pro nás smůla. 

V Itálii čas nic neznamená!?

Autobus do Malcesine jezdí z Torri del Benaco. Nechali jsme se tedy převézt trajektem a vydali se k zastávce autobusu, který měl jet, podle Google maps, v 11:06. Jaké bylo překvapení, když jsme se blížili k zastávce a kolem nás prosvištěl TEN autobus, kterým jsme chtěli jet. Upozorňuju, že hodinky ukazovaly teprve 10:56!!! Usoudili jsme, že čas odjezdů je buď jen orientační :-D, nebo že už počítá s letní sezónou, kdy jsou zácpy a čas odjezdů stejně neplatí. No, každopádně jsme raději zůstali na zastávce a počkali na další autobus. Ten měl jet v 11:45. A co myslíte? Jel o 10 min. dřív! Byl slušně plný, ale vešli jsme se. Hurá!

Siesta, ta je v Itálii posvátná

Hned první cesta v Malcesine směřovala ke stánku, kde se prodávají lodní lístky. Nazpátek jsme opravdu chtěli jet už Speed boat a autobus klidně přenechat jiným :-D

Jenže, byl čas oběda a v Itálii "povinná" siesta, takže kdeco je zavřené. Samozřejmě to platilo i pro prodej lístků. Ale co, sedli jsme si do nejbližšího baru a se sklenkou vína počkali, až otevřou. Příjemné posezení a tentokrát žádné překvapení...lístků bylo naštěstí dost.

Pořídili jsme lístky a směle jsme se pak mohli vypravit na Monte Baldo. Letošní květen nebyl ani v Itálii zrovna teplý měsíc a i díky tomu byla nahoře (monte znamená hora) ještě větší zima než normálně. Na to se připravte a v každém případě si vezměte teplé oblečení! Taky se vám může stát - jako se to stalo nám, že není jasno a hora je zahalená v mracích. Jízda panoramatickou lanovkou, co se jednou otočí o 360 stupňů, pak není nijak zajímavá, protože vlastně nevidíte vůbec nic. No...ale i tak je to zážitek. 

Nahoře se pak začala obloha nečekaně trochu protrhávat, a tak jsme mohli pozorovat alespoň paraglidisty, kteří Monte Baldo využívají jako základnu pro své lety. To je fakt super pohled. Jezero sice bohužel vidět nebylo, ale i tak to bylo fajn! Díky opožděnému jaru jsme totiž mohli obdivovat nádherné první jarní kytičky!

Jedna rada z vlastní zkušenosti: V sezóně doporučuju koupit si lístky na Monte Baldo předem, fronty bývají dost dlouhé a zvlášť v horku je to opravdu úmorné stát na slunci. Lze je koupit online a nebo, když budete v Malcesine ubytovaní, můžete si tam zajít osobně a koupit je třeba na další den. Pak už půjdete rovnou k lanovce. Sice budete taky chvíli čekat, ale fronta nebude až tak děsivá jako ta na lístky. 

Kouzelné uličky a Castello Scaligero di Malcesine

Tento hrad je hlavním turistickým lákadlem v Malcesine. No, my na památky moc nejsme, takže jsme si jej prohlídli zvenčí a byli jsme spokojení. Samozřejmě i malebné středověké uličky jsou kouzelné. Trochu tu atmosféru kazí množství turistů a obchodů se vším možným. Ale to k tomu hold tak nějak patří.

Co ale nesmíte minout, je mini náměstíčko, kterému dominuje košatý kaštan. Určitě ho trefíte! Jeho koruna zabírá téměř celou plochu náměstí a v létě poskytuje příjemný stín. To hlavní ale objevíte v jednom nenápadném baru; totiž tady si můžete dát PLZEŇSKÝ PIVO!!! V horkých dnech bomba! (na fotce bar s červenou markýzou!). 

A jedna zajímavost na závěr: V Malcesine se prý dožívají lidé nejvyššího věku v Itálii vůbec. Jestli za to může vliv Monte Baldo nebo něco jiného jsem nezjistila, ale rozhodně tohle městečko stojí za návštěvu!

Repete v Ristorante La Foce

Po báječném výletu do Malcesine jsme si užili super plavbu lodí Speed boat nazpátek do Toscolano Maderno a drink (no spíš několik) před večeří. A protože se nám předchozí den moc líbilo v restauraci La Foce, dali jsme "repete" a šli tam znovu. Několik členů naší výpravy si nemohlo odpustit odjet z Itálie a - proboha - nedát si pizzu :-D   

Až na nepatrné problémky s dopravou se den opravdu vydařil! Sice jsme se přesouvali víc lodí, ale i tak jsme nachodili krásných 13 km!!! ;-)

Sirmione na závěr

Poslední den u Lago di Garda se počasí, podle plánu, trochu umoudřilo. Ideální příležitost vzít přátele na jih Lago di Garda, do Sirmione. I v tomhle případě jsme využili místní "MHD" a jeli lodí. Po zkušenosti s lístky do Malcesine jsme to tentokrát nenechali náhodě a do přístavu vyrazili dřív, abychom si včas zajistili lístky na Speed boat do Sirmione a zpět. Čas navíc jsme si zpestřili výbornou kávou v baru hned u stanoviště lodí.

Co říct o Sirmione? No, počítejte s davy lidí!!! Ano, to vás tam, bohužel, čeká. A je jedno, jestli je květen nebo srpen. To místo je prostě top Lago di Garda, pořádají se tam zájezdy ve velkém a musí tam být prostě každý! No, nemusí...ale musím připustit, že alespoň jednou stojí za to se tam vypravit, protože Sirmione a jeho dominanta Castello Scaligero di Sirmione jsou opravdu kouzelné. A dojít až na pomyslný cíp poloostrova vám ještě víc vylepší celkový dojem z pobytu zde.

Bouganville

Až budete bloudit uličkami Sirmione, určitě narazíte na malinké náměstíčko, kde jednu stěnu kamenného domu obrůstá typický italský keř jménem Bouganville (mimochodem, název pochází z francouzštiny). Cedule nese název "Bouganville Cafè G. Mancini". V květnu ještě nekvetl, ale Facebook nebo Instagram je plný fotografií od lidí, kteří tam byli v době, kdy kvetl. Tak si je najděte, je to neskutečná záplava květů!

Blanc du Nil

Milujete oblečení bílé barvy? Typické pro léto a dovolenou? Pak se rozhodně musíte mrknout do tohoto obchodu. Dříve byl i v Torri del Benaco, odkud mám několik nádherných, možno říct nadčasových kousků! Tam obchod po "Covidu" bohužel zavřeli. Ale v Sirmione je stále otevřený a nabízí jak dámské, tak i pánské oblečení. I když si nic nekoupíte, zastavte se tam! Blanc du Nil je určitě zajímavé místo. Všechno je opravdu jen v bílé barvě a, samozřejmě, v prvotřídní kvalitě.

Zmrzlina XXL

Mojí nejoblíbenější zmrzlinou (samozřejmě italskou) je kokosová. Druhé místo patří lískovým oříškům a třetí nejoblíbenější chuť je pistáciová. Zmrzlináren najdete v Sirmione opravdu požehnaně. Dokonce vám dají i ochutnat na lžičku. Už to by mělo být určitým varováním, protože to se normálně neděje. Proto pozor na počet kopečků, které si objednáte. Velikost jednoho kopečku tady se rovná minimálně! třem kopečkům jinde. Sníst jednu porci zmrzliny tak byla opravdu velká výzva. A když jsem viděla malé dítko se dvěma kopečky, bylo mi ho až líto :-D 

Osteria Gatto d´Oro a opět s pianistou

Výběr jídel u Sabiny je tak pestrý, že se tam musíme při každém pobytu zastavit vždycky víckrát. Protože když je to jen jednou ročně, dáváme si ty nejoblíbenější těstoviny a na ty ostatní, k velké škodě, nedojde. Když tedy máme možnost tam zajít na večeři dvakrát jako teď (poprvé po našem příjezdu a podruhé před naším odjezdem), rádi zkoušíme zase něco nového. Jen mimochodem...pizzu tady nehledejte!

Kromě toho, že nám večer opět svoji hrou na piano zpříjemnil Roberto, připojila se k nám další rodinka z Plzně, která na dovolenou k Lago di Garda teprve přijela. Byl to moc příjemný večer a hezká tečka za naším pobytem. A procházkou po Sirmione jsme si zvýšili skóre v ušlých kilometrech, "naběhali" jsme celkem krásných 16 km ;-)

Koupit víno a kávu a hurá domů

Ráno po snídani nás čekalo balení a návrat domů. Protože jsme chtěli koupit nějakou Luganu (za mě nejlepší bílé víno ;-), přejeli jsme trajektem na druhou stranu jezera a z Torri del Benaco pokračovali k obchodu Olio-Vini, kde Luganu vždycky kupujeme. Tentokrát jsme ale měli smůlu, protože na skladě měli poslední dvě láhve. No vzali jsme aspoň ty, že! Naštěstí po cestě od jezera směrem k dálnici je ještě jeden obchod, kde sice neměli naši nejoblíbenější Luganu (Christina), ale nabízeli jiné druhy, a tak jsme si několik lahví od každého druhu koupili na zkoušku. Člověk si aspoň rozšíří obzory :-D

Když jsem se aktivně věnovala interiérovému designu, jeden klient mi dal tip, kde se dá na Gardě koupit výborná káva. Ten obchod se jmenuje Omkafè a najdete ho ve městečku Arco, jen kousek od další oblíbené turistické destinace Riva del Garda. Vybrané kávy můžete i ochutnat, abyste měli porovnání. V prvním patře pak najdete muzeum, které taky stojí za návštěvu. Zabere vám to jen pár okamžiků třeba cestou na toaletu.

Bohatý program, spoustu zážitků, a taky nachozených kilometrů. A v hlavní roli loď - úžasné! Takový byl jarní výlet do Itálie. I Brenner byl na zpáteční cestě na pohodu, žádný karambol a ani zácpy se nekonaly. Prostě pohoda. No a už teď se těšíme na další výlet! :-)

Ciao tutti in Italia!