Viareggio osobně

Kurz italštiny ve Viareggiu 2026...potřetí a zřejmě naposledy

Do třetice všeho ...krásného! Ano, už potřetí jsem do Viareggia vyrazila na kurz italštiny a opět na dva týdny. Tentokrát však měla moje návštěva mnohem hlubší motiv než jen studovat italštinu. Přijela jsem sem s myšlenkou potkat a pozdravit všechny, které jsem tu při svých předchozích dvou návštěvách poznala. A to se mi splnilo do puntíku!

Poté, co jsem poznala organizaci výuky v Miláně vloni v říjnu (psala jsem o tom tady), jsem už do Viareggia neměla chuť jet. Ne že by výuka byla špatná, ale tak nějak mi v Miláně přišla efektivnější. Nicméně při svých dvou předchozích návštěvách jsem tu poznala fakt super lidi a napadla mě myšlenka, že by bylo hezké je ještě jednou pozdravit a pokecat s nimi, když už se úroveň mojí italštiny trošku zvedla. :-D 

Lekce italštiny k nezaplacení!

A tak jsem neměla jen objednané lekce, tedy čtyři dopolední skupinové a jednu odpolední individuální, ale mnoho dalších, ve velmi příjemné společnosti! A upřímně, právě tyhle "lekce" mi daly nejvíc! Protože jak nejlépe procvičíte cizí jazyk? Ne ve škole, ne při čtení nějakého článku, ale při spontánní konverzaci, třeba jen tak o životě!

První "lekci" jsem si střihla hned po příletu do Pisy. Po domluvě mě vyzvedl řidič Sebastiano, kterého jsem tentokrát už kontaktovala napřímo, neboť i při předchozí návštěvě před dvěma lety jsem využila jeho služeb a měla jsem uložené jeho telefonní číslo. Než mě odvezl do hotelu, měli jsme trochu času povídat a probrat, co je nového. A nezůstalo jen u toho. Moc mě potěšilo, že si pak udělal ještě jeden večer čas a společně jsme poseděli u sklenky vína v baru hotelu, kde jsem byla ubytovaná.

Když už jsme u toho hotelu, i o něm se musím zmínit. Grand Hotel Royal Viareggio jsem si nezvolila náhodou. Na závěr jsem si chtěla prostě užít komfortu, který tento hotel nabízí. Když žena v mém věku cestuje takhle sama, už hledá určité pohodlí a hlavně bezpečí. Tenhle hotel mi nabídl obojí. A navíc nádherný design! Krásný historický hotel má velkou zahradu s bazénem (a barem!), restauraci, bar s venkovním posezením; a hlavně luxusní servis. V podstatě jsem neměla ani potřebu chodit k moři, stačilo mi odpoledne trávit u bazénu; s vědomím, že tady mi nikdo nic neukradne. Na rozdíl od toho, kdy bych trávila čas na pláži, šla do moře a nechala věci na lehátku. Ano, bohužel i v Itálii se krade! Tady mi nic nechybělo. A ještě jsem tu byla tak trochu nestandardní turistka: sama, na dva týdny atd., chápete... Stačil jeden den a číšníci na snídani už věděli, kdo jsem, odkud jsem a proč jsem přijela. A na večeři jsem nemusela ani říkat číslo pokoje...a už jsem měla připravený stůl. A i tady jsem si procvičovala italštinu, protože všechen personál mluvil italsky a já jsem byla jedna z mála, která s nimi chtěla mluvit italsky. Jinak tam totiž byli ubytovaní spíše anglicky mluvící hosté. No prostě pohádka! :-D

Lektorku individuálních lekcí Gabriellu jsem poznala před třemi lety, když jsem byla ve Viareggiu poprvé. I tehdy jsem ji měla na odpolední individuální lekce a společně jsme trávili každý den mluvením o všem možném. Ani letos tomu nebylo jinak. Jen jedno odpoledne jsme naše povídání přesunuly do nedaleké restaurace, kde jsme si daly oběd a i kávu a protáhly tak naši lekci o pár hodin. Moc jsem si to užila, protože jsem si ji oblíbila pro svoji bezprostřednost a hezkou italštinu.

To setkání s Taniou bylo naprosto spontánní. Tania byla moje lektorka italštiny před dvěma lety. Jediná lektorka. Ten rok jsem se totiž rozhodla nemít skupinové lekce, ale zkusit jen ty individuální. A tak, když jsem přijela do Viareggia, mě napadlo jí napsat, jestli by neměla čas se potkat. A měla! Sice jen na rychlou kávu, ale i tak to bylo moc fajn. Dokonce si pamatovala spoustu věcí z mého života, o kterých jsem tenkrát mluvila a užily jsme si spolu příjemné odpoledne.

Italština a design

Tak to jde dohromady! Při minulé návštěvě jsem nedaleko jazykové školy objevila malé studio The Shabby I love, kde úžasná Katia restauruje nábytek ve stylu Shabby Chic. Sama miluju interiérový design, a tak mě tohle místo naprosto uchvátilo! Musela jsem se tam zastavit ještě několikrát. No a letos jsem Katie napsala, že bych ji ráda pozdravila a pozvala na kávu. I když jsem v to doufala, moc jsem s tím nepočítala. A...ono to vyšlo! Jedno odpoledne jsem se po škole vypravila za ní, do studia, kde jsme si povídaly o renovaci nábytku jako takovém, o její práci, a také o mých počinech v interiérovém designu. A i na tu kávu došlo! Jen ona nakonec pozvala mě! Na tohle odpoledne budu dlouho vzpomínat! V podstatě Katia je takový můj vzor, protože dělá práci, které bych se chtěla i já jednou věnovat. :-) 

"Plzeň" se potkala ve Viareggiu

Tohle nevymyslíte! Na začátku roku jsem v Plzni poznala novou kamarádku Clarice - Italku, která tu už nějaký rok pracuje. Od té doby se pravidelně potkáváme a je to fajn. Ona pracuje ve společnosti, kde jsou hlavně Češi, se kterými mluví anglicky, a tak ocení, že se mnou si může pokecat italsky. V květnu ale odjela na delší dobu do Itálie, a tak jsme se bavily, kdy se vlastně znovu uvidíme. A pak přišla s nápadem! Ona bude v Itálii, já budu v Itálii, tak se vlastně můžeme potkat tam! :-D

A ano, vyšlo to naprosto skvěle! Protože v době, kdy jsem byla ve Viareggiu, ona si naplánovala navštívit svoji sestru, která bydlí jen kousek od Viareggia. A tak slovo dalo slovo a my se jedno pozdní odpoledne potkaly přímo ve Viareggiu, kam za mnou přijela! Přišla jsem jí naproti na nádraží a společně jsme došly až na Lungomare, kde jsme si v jednom baru daly "Aperitivo". Mezitím se k nám připojila i její sestra, která přijela autem. Společně jsme se pak vydaly do nedalekého městečka Marina di Pietrasanta, kde jsme si daly večeři. A dlouho do noci si povídaly! Tomu se říká spontánní lekce italštiny a intenzivní konverzace! To na organizovaných lekcích nezažijete. A já jsem za to byla fakt vděčná!

Ano, i na výlety došlo! I na Cinque Terre ;-)

Jeden celý volný víkend a z druhého volná alespoň sobota; no to by byl přece hřích sedět doma (na hotelu), ne!? Je ale nutno podotknout, že jsem tu byla na přelomu června a července, kdy teploty - i v Itálii, atakovaly 40 stupňů, takže jsem se slušně "vařila"...!!! :-D

Naplánovala jsem si tři výlety - už předem, na každý volný den jeden. První sobotu to bylo na Cinque Terre. Z Viareggia jsem ráno jela vlakem do stanice La Spezia, kde jsem se připojila ke skupině dalších, především anglicky mluvících turistů přijíždějících z Florencie, a společně s průvodcem Robertem jsme si postupně prohlédli čtyři z pěti vesniček. Pro mě to byla italsko-anglická výprava, protože s průvodcem jsem si povídala italsky, s dalšími turisty anglicky. Musím se přiznat, že anglická slovíčka jsem z hlavy dolovala fakt dlouho. V posledních letech používám víc italštinu než angličtinu, takže jsem občas vystřelila nějaké slovo italsky a až později jsem si vzpomněla, jak se to řekne anglicky. :-D

Ale výlet to byl skvělý! Když tedy pominu, že jsem byla naprosto splavená... Ne, jestli se tam chcete podívat, doporučuji jaro nebo podzim. Lidí tam i tak bude hodně, ale to vedro bylo fakt nesnesitelné! V poslední vesničce jsem v podstatě došla k moři, udělala několik fotek, a počkala do odjezdu v blízkém baru s drinkem v ruce. Pro inspiraci se můžete mrknout sem...dala jsem tam pár základních informací a fotografie, které jsem tam za celý den "ulovila".

V hlavní roli víno

Na neděli jsem měla objednanou degustaci vína v Pise. Opět jsem využila vlak, který mě pohodlně dovezl do Pisy a pak už jsem pěšky došla do vinotéky jen kousek od hlavní nákupní třídy. No účast nebyla valná, bohužel. Zase to připisuji teplotám, které spoustu lidí odradilo podnikat nějaké výlety. Ale já si to moc užila! A se mnou ještě jeden norský pár. Pro ně to muselo být obzvlášť náročné, protože na takovou teplotu nejsou tam na severu zvyklí. :-D

A zase se mluvilo anglicky... Bohužel. Norský pár italsky nemluvil, takže i když jsem si výlet rezervovala v italském jazyce, majitel a průvodce degustací mluvil anglicky. Naštěstí jsem rozuměla i tak a nedělní pozdní odpoledne jsem si užila na maximum! 

Sobota následující týden se opět nesla v duchu italsko-anglického jazyka. Domluvila jsem si návštěvu vinařství nedaleko Pisy. Sraz byl kousek od slavné Šikmé věže v Pise, kam jsem z Viareggia opět přijela vlakem. Průvodkyní nám byla Giulia, která nás svým vozem převezla na místo. Ve Vinařství Fratelli Urbani nás přivítala další Giulia, která nás provedla celým vinařstvím. Ukázala nám vinice, sklep; povyprávěla o historii vinařství a práci celého týmu. Na závěr jsme ochutnali čtyři vína, většinou červená, a místní pochutiny. A - musela jsem se smát - vše opět probíhalo v angličtině, i přes moji rezervaci v italštině. Ani v tomhle případě jsem se nenechala odradit a když jsem se na něco ptala, bylo to v italštině. Ale, abych nebyla zase úplně negativní, nakonec jsem docela ocenila, že jsem si i tu angličtinu - s ostatními účastníky degustace, mohla trochu zopakovat. :-D

Ciao Viareggio!

Čtrnáct dní uteklo jako voda a já se musela rozloučit. S personálem v hotelu, se všemi lektorkami, s Katiou... Sebastiano mě odvezl na letiště a byl vlastně poslední, se kterým jsem ještě měla možnost mluvit. Celý pobyt byl skvělý a budu na něj opravdu dlouho vzpomínat. Na druhou stranu už mě napadají další místa, která bych v Itálii chtěla navštívit. A nikde není psáno, že jsem ve Viareggiu byla naposled; třeba se tam jednou vrátím, jen ne jako studentka, ale jako někdo, kdo si udělal jednodenní výlet. Totiž z našeho prázdninového domu v Lido delle Nazioni to je jen tři hodiny cesty. Takže kdo ví... ;-)