Za italštinou do Viareggio!

Scuola Leonardo da Vinci, Viareggio

Tak jsem zase tady! Je třetí květnová neděle, slunce už má sílu (tedy pokud svítí, první dny jsem si ale užila spíš déšť) a já se nemůžu dočkat, až poznám svoji lektorku Taniu. Do Viareggio jsem poprvé přijela loni, roku 2023, na jeden týden a měla jsem jak lekce ve skupině, tak i individuální. Dopolední skupinové lekce nebyly špatné, ale bylo nás v malinké učebně hned 12! A konkrétně v mojí skupině byli lidé různých národností; třeba slyšet Američany mluvit italsky - s jejich přízvukem, to není to pravé ořechové. Také úroveň znalostí jednotlivých studentů, byť zařazených do stejné skupiny, byla hodně odlišná a celkově se mi zdály tyhle lekce skoro až kontraproduktivní. Znáte to možná z běžného studia cizích jazyků: mluvíte jen občas, odpočítáte si větu, která na vás vyjde, když přijdete na řadu, a pořádně nerozumíte, co ostatní říkají. To individuální lekce měla úplně jiný náboj! Každý den jsem absolvovala jednu takovou pouze s lektorkou a rozhodně mi dala několikanásobně víc než 4 skupinové! I proto, když jsem se rozhodla sem jet znovu, zařídila jsem si jen individuální lekce - a hned 3 každý den! A rovnou na 2 týdny! 

Pomohl Student Agency a "zazdil" to Covid

Jak že jsem se dostala právě sem, do Viareggio? Po pár letech studia italštiny mi napadlo najít si nějaký kurz přes Student Agency. Bylo to celkem snadné, na stránkách máte k dispozici různé možnosti. Já si tenkrát vybrala právě Viareggio; líbilo se mi místo u moře, kde jsem mohla trávit volný čas. Jenže ouha, přišel Covid! Škola zavřela, let byl zrušen... A můj výlet vzal za své. Naštěstí brzy bylo po všem, a tak jsem si řekla: druhý pokus určitě vyjde! A vyšel. Loni i letos jsem si kurz domluvila už napřímo, neboť jsem získala kontakt na sekretariát a taky už jsem se cítila v italštině silnější (no ale samozřejmě tam mluví i anglicky - je to přece mezinárodní škola!). 

Camminata del Cuore

V den mého příjezdu se na promenádě pohybovalo docela hodně lidí. Všichni měli bílá trika s nápisem Camminata del Cuore, na zádech žluté baťůžky a v ruce červený balonek ve tvaru srdce. Jak jsem se později ptala na recepci, konal se tu každoroční pochod na podporu prevence péče o srdce. Šlo vlastně o propagaci, aby lidé chodili na kontroly a starali se o své zdraví.

Další zážitek, o který se tu s vámi chci podělit, jsem zažila hned po průvodu. Seděla jsem v kavárně, ze které jsem pozorovala průvod, a na promenádu, kousek od mně, přišla taková podivná paní, no asi bezdomovkyně, byla dost neupravená a měla s sebou 2 psy. Po chvíli začala oslovovat lidi s miskou v ruce. Tak nějak jsem z toho pochopila, že shání vodu pro své psy. Říkala jsem si - udělám dobrý skutek. Po zaplacení jsem na toaletě naplnila láhev vodou a zamířila si to k ní. K mému překvapení, za lavičkou, vody měli oba psi dostatek. Čímž mi okamžitě došlo, že nechce vodu, ale peníze! Ups, ta naivita, že!  

Ráda pozoruju lidi, když jsem v Itálii takhle sama. Kromě toho, že poslouchám italštinu, mohu vidět i různé situace. V květnu bývá i tady počasí trochu jako na houpačce; když svítí slunce, je teplo, pak se ale zatáhne a je to na dlouhý rukáv. Několik dní navíc statečně pršelo a i foukal silný vítr. Pak je zajímavé sledovat, co mají turisté a místní na sobě. Zaujala mě maminka s malou dcerou. Podle vizáže, štíhlosti a celkového vzhledu jsem si tipla, že jsou to Italky. Úsměvné na nich bylo, že maminka měla na sobě kozačky skoro pod kolena, a dcerka žabky! Vlastně proč ne?! Obě byly připravené na velkou vodu!

Spíš "š" než "č"

Už při mé první návštěvě jsem zaregistrovala, že místním trochu hůř rozumím. Stejně jako u nás, kdy na Moravě mluví lidé s trošku jiným přízvukem než v Čechách, resp. rozdíl můžeme pozorovat od západu k východu, i tady mají "svůj" styl mluvy. Moje online lektorka Paola žije kousek od Milána a její italština je mi příjemná, neboť tak ji znám i ze svých lekcí s českou učitelkou. Ale tady mluví trochu jinak. V italštině se "ce" a "ci" čte jako "če" a "či", nicméně v hotelu, v restauraci..., všichni říkají "še", resp. "ši". Tedy ne úplně "š", ale něco mezi "š" a "č". Moc mě to baví, přijde mi to ale legrační. No ale už si na to trošku začínám zvykat! I moje lektorka Tania tak mluví, i když, u ní slyším víc "č" :-)

Opravdu intenzivní lekce a odpočinek v La Pineta

Každý den mám 3 lekce, tj. v kuse 2 a čtvrt hodiny! Většinou odpoledne, neboť dopoledne probíhají skupinové lekce. Třetí den jsem měla krizi. Není toho málo, co všechno probíráme, a když jsme dělaly cvičení na rozkazovací způsob a přímá a nepřímá zájmena, měla jsem fakt dost. V noci jsem nemohla spát, jak se mi všechno znovu a znovu přehrávalo v hlavě. Naproti hotelu Vittoria, kde pobývám, se rozprostírá La Pineta. Jde o rozsáhlý park s obrovskými borovicemi. Každý den si po snídani dělám procházku, tam a zpátky, celkem 3 km; to mi pomáhá si vyčistit hlavu. Vždy po 100 metrech potkáte na chodníku cedulku, která hlásá, kolik metrů už máte v nohách. Ale můžete využít i jiné, souběžné cesty. Objevíte tu bistra, kavárny a i různé herny pro děti. Prostě prostor pro relaxaci, běh, procházky se psem... Především odpoledne a o víkendech to tu opravdu žije. Malé děti berou útokem pouťové atrakce nebo se učí jezdit na kole. Staříci tu spolu hrají karty a vypráví si (myslím) veselé historky ze života. Potkala jsem tu i hodně lidí na vozíčku, jak za pomoci svých asistentů tráví čas na čerstvém vzduchu a ve stínu borovic. Taky tu najdete půjčovny kol. Tuhle aktivitu tady využívají nejen turisté, ale hodně i místní. Celá oblast je totiž bohatá na cyklostezky a na kole se tak dostanete z jednoho místo do druhého úplně nejsnáze. Jako všude v Itálii, provoz je i tady celkem hustý, bez ohledu co je za den. A jestli jste zažili, jak Italové řídí...tak víte!

Návštěva vinařství

Na první volnou sobotu jsem si naplánovala návštěvu vinařství. Zašla jsem za majitelkou hotelu Vittoria, jestli mi dá tip na nějaké poblíž. Pola je moc příjemná a ochotná, vlastně jde o rodinný hotel, takže i ostatní členové rodiny jsou milí a snaží se mluvit pomalu - italsky! Doporučila mi vinařství Tenuta Mariani, kam sama zavolala a i mi domluvila dopravu autem. Tuhle návštěvu jsem z jistých důvodů nechtěla absolvovat na kole :-)

Vše bylo domluvené na 14:30, ale ouha! Pan majitel asi zapomněl nebo nevím, co se stalo, ale v tu hodinu tam byla jen jedna paní, která se musela věnovat hostům a na mě neměla čas. Co teď? Pola to vyřešila báječně! Poprosila Sebastiana, což byl řidič, který mě tam vezl, aby mi na chvíli vzal do městečka Pietrasanta (kam jsem se chtěla taky později podívat) a udělal mi soukromou prohlídku města. Získala jsem tím nečekaně i soukromou intenzivní lekci italštiny! Báječné! Na 17. hodinu jsme se pak vrátili do vinařství, kde mi sympatická Agata ukázala vinice, sklípek a připravila pro mě degustaci 5 druhů vín a místní pokrmy. A díky celému tomu nedorozumění navíc gratis. To opravdu nevymyslíte! 

V neděli jsem se pak vypravila do městečka Lucca, kde jsem si přes Booking.com domluvila prohlídku města s průvodcem. Určitě moc doporučuju tohle využít, protože když nějaké místo pořádně neznáte, docela tápete a nevíte pořádně kam jít a co vidět. Průvodce vám tak může ukázat víc než jen hlavní turistické atrakce. Byl to náročný, ale zajímavý den a cesta vlakem byla moc fajn.

Cittadella del Carnevale

Spoléháte se na navigaci? Já už jsem opatrná! Dost mě tady totiž "vypekla". Viareggio žije karnevalem, vždy na začátku roku se v centru koná velkolepý průvod. Na masky tu narazíte snad na každém kroku, dokonce i v hotelu Vittoria jich visí na zdech hned několik. Nemusíte ale čekat až na únor. Muzeum můžete navštívit i během roku. Jedno ráno jsem měla víc času, a tak jsem se rozhodla neprojít La Pineta jen tam a zpět, ale dojít k Cittadella del Carnevale. S telefonem v ruce jsem se pomalu přibližovala k cíli - Cittadella na dohled, když mi navigace ukázala, že mám přejít kanál... Dobrý nápad, pokud se v místě nachází most. Ale ouha! Tady žádný není!!! Musela jsem to obejít a přejít most, pod kterým jsem předtím procházela; prodloužila jsem si tak cestu o dalších víc jak 30 minut. Ani zpáteční cesta neproběhla dle očekávání, neboť prvních asi 600 metrů mi navigace navrhla cestu po frekventované silnici, jenž pro pěší jaksi není uzpůsobená. Neměla jsem z toho dobrý pocit, ale jinudy se jít bohužel nedalo. Takže rada na závěr? Prostudujte cestu dopředu a případně využijte auto či kolo. Je to určitě bezpečnější! 

Bottega d´arte

Mým koníčkem je také interiérový design. Jedno odpoledne, poté, co jsem dostala tip navštívit zajímavou vinotéku, jsem po cestě narazila na kouzelný obchůdek The Shabby I Love. Paní majitelka se jmenuje Katia a restauruje nábytek. To místo mě naprosto uchvátilo a moc ráda jsem si s ní popovídala. 

Mluvte italsky a Itálie je vaše!

Ano, opravdu takovou mám osobní zkušenost. Stačí trochu snahy a lidé se hned ptají odkud jste, mluví pomalu a celkově hodně pomáhají. Slečna ve vinotéce se mi ptala, jestli mám alergii na oříšky; nerozuměla jsem jí, a tak, když jsem jí řekla, že jsem z České republiky, využila Google překladač a ukázala mi v češtině, na co se ptala. To bylo úžasné! Jsou tu všichni moc milí a oceňují, že se snažíte mluvit jejich řečí a respektujete místní pravidla a zvyky. Po dvou týdnech intenzivních lekcí ve škole, ale i při běžných situacích v hotelu, restauracích a obchodech, jsem opravdu vysílená, ale spokojená, neboť si myslím, že jsem si tady svoji italštinu hodně vylepšila. Dokonce mi lektorka položila otázku, zda bych nezkusila - někdy, v budoucnu - udělat zkoušky... No, docela mě tím zaskočila, protože italštinu mám jen pro zábavu, abych v Itálii rozuměla a nemusela mluvit anglicky. Ale kdo ví! Uvidíme, co další život přinese. Každopádně, nebojte se toho, je to krásný jazyk a na to začít se učit není nikdy pozdě. Věk opravdu není důležitý, je to jen číslo. A Itálie je nádherná země!