Torri del Benaco

Návštěva alespoň jednou ročně

Ani nevím, kolikrát už jsem v Torri del Benaco byla. Jezdíme tam s mužem už dlouho, průměrně tak jednou za rok. Obvykle je naším výchozím bodem městečko na druhé straně jezera, kde máme přátele v oblíbené restauraci a moc rádi se tam při naší cestě vždycky zastavíme. O tomto výjimečném seznámení jsem psala tady :-)

Mezi Torri del Benaco a Toscolano Maderno jezdí pravidelně trajekt. Cesta trvá cca půlhodinku a hojně jej využívají turisté, jedou-li autem, na motorce, či na kole. I mnoho pěších volí tuto možnost. Pohled na obě strany jezera je úchvatný a cesta vám příjemně uteče. Už z trajektu je vidět dominanta městečka, kterou je hrad Castello Scaligero. Nachází se hned u parkoviště a najdete zde i muzeum.

Vnořte se do středověkých uliček

Za hradem se vám otevře historické centrum s kamennými budovami, kde v malých obchůdcích seženete všechno možné; oblečení, doplňky, drobné dárky, či těstoviny nebo třeba suvenýry. V příjemných kavárnách si pak posedíte u výborné kávy a dortíku. Dýchne tu na vás klid a pohoda, nikdo nikam přece nespěchá!

Půjdete-li kousek dál, stočí se uličky zpět k jezeru a tady si můžete vychutnat příjemnou procházku podél břehu a počkat si i na západ slunce! No a pak zakotvit v nějaké restauraci s výhledem na jezero. Na výběr jich máte opravdu dost! Pamatuju si, že jsme tu byli i za Covidu, a byl to pocit opravdu zvláštní. Restaurace byly sice otevřené, ale skoro prázdné. Číšníci se vyloženě přetahovali o těch pár hostů, kteří šli kolem. Obchůdky byly většinou zavřené, a tak jindy rušné uličky působily tak nějak ztraceně. Smutný pohled. To už je naštěstí pryč a dnes je v městečku opět živo!

Jako na golfu

Při poslední návštěvě v říjnu 2024 jsme si zajistili ubytování v hotelu přímo u jezera. Nesmí se tam autem, a tak jsme dostali instrukce, že máme zajet na parkoviště před hradem. Čekáme a za chvilku se přiřítí dvě sympatické, usměvavé slečny v golfovém vozítku! Ano, přesně v takovém, co se prohání po golfovém hřišti! Jely před námi a několika zakroucenými uličkami nás dovedly až do podzemních garáží, kde jsme zanechali naše auto. No a pak nás tím pěkným vozítkem dovezly i s kufry k hotelu :-)

Pohlídáte mi to tady?

V jedné z uliček máme oblíbenou vinárnu. Jmenuje se Enoteca Ca´ Dante. Vybrat si můžete z mnoha druhů vín, ochutnat takzvaně na skleničku nebo si objednat rovnou lahev, když jste si výběrem jistí. Mají tady i naši oblíbenou Luganu. Na konci října už je znát, že sezona skončila. Turistů se v centru pohybuje pomálu a kavárny a restaurace jsou vděčné za každého strávníka. I "naše" vinárna byla otevřená, avšak my jsme byli jedinými hosty. Objednali jsme si lahev a nějaké "zobání" a užívali si příjemného tepla, neboť venku už bylo nevlídno a zrovna začalo pršet.

Majitel vinárny se po nějaké době u nás zastavil a povídá: "Potřeboval bych si na chvilku odskočit...pohlídáte mi to tady? Já jsem hned zpátky." Samozřejmě jsme s tím neměli problém, nikam jsme nespěchali, do večeře ještě daleko. A pan majitel si nás asi pamatoval z dřívějška, když se odvážil nás tam jako hosty nechat samotné. Deset minut, dvacet minut... Žádní další hosté a ani majitel nikde. Asi tušíte...! Italové jsou pověstní tím, že čas je zbytečnou veličinou, která většinou nic neznamená. Nehoní se jako to známe jinde ve světě a vlastně už i u nás. A tak se ta chvilka protáhla na víc jak půlhodinu! No proč ne, my jsme taky nikam nechvátali a rádi jsme mu to "pohlídali"! :-D

Luganu? Tu máme!

Když je řeč o Luganě...tohle bílé víno jsme poprvé ochutnali právě na Gardě a patří mezi naše nejoblíbenější. Je až povinností si ho koupit i domů. Ještě když jsme jezdili s dětmi, museli jsme přeskládat celý kufr, aby se do něj vešlo co nejvíc krabic. To víte, aby vydrželo do další návštěvy! Obchod, kde mají několik druhů Lugany (úplně nejlepší za nás je Lugana Christina), najdete i v Torri del Benaco a jmenuje se La Vineria. Pokaždé pana majitele zaskočíme. Před odjezdem domů se tam vždycky jdeme zeptat, kolik nám může prodat krabic vína. Ne lahví, pokaždé opakujeme, ale krabic! :-D Naposledy musel vyndat nějaké lahve i z lednice, aby mohl zkompletovat další krabici. Měl plné totiž je tři, tak aby alespoň jednu ještě přidal. My totiž obvykle chceme klidně i šest. Vždycky ho však svým nákupem tak potěšíme, že nám jako poděkování věnuje nějaké vínko navíc nebo třeba přihodí salámek či sýr; i to ve svém krámku prodává.

Hurá na horskou dráhu a divokou řeku!

Jak jsem psala v úvodu, Torri del Benaco je ideálním výchozím bodem pro různé výlety. Díky trajektu se snadno dostanete na druhou stranu jezera a poznáte i další městečka. A třeba s dětmi můžete vyrazit do Gardalandu nebo Movielandu (součástí je i vodní svět Caneva). Mapy udávají, že cesta autem trvá cca půl hodinky, nicméně v sezoně určitě počítejte s delší dobou. Městečka kolem jezera Garda navazují většinou jedno na druhé a je tu tak hustý provoz, že průměrnou rychlost budete mít tak třicet km za hodinu. Je to někdy nekonečné, ale zase na druhou stranu máte dostatek času se kochat okolím...tedy pokud neřídíte :-D

V zábavních parcích pak zvládnete strávit klidně i celý den a to ani nestihnete všechno. Na své si tu přijdou malí i velcí. Jen myslete na to, že kromě věku je tu limitující i výška. Na některé atrakce prcky prostě nepustí. Ti starší, kteří nedají ani ránu bez telefonu, jej mohou tady využít trochu užitečněji. Na atrakci si mohou rezervovat vstup předem. Stáhnou si aplikaci a vyberou atrakci a hodinu. Pak stačí být ve správný čas na správném místě. Je však zapotřebí ještě dodat, že tahle zábava je velmi atraktivní, tudíž ji využívají všichni. Tím pádem stejně musí čekat ve frontě. No ale aspoň my dospělí, co už nás atrakce moc neberou, máme víc času někde posedět u výborné kávy nebo sklenky vína.    

Verona

I další oblíbené turistické místo, jež asi nemusím vůbec představovat, je z Torri del Benaco dobře dostupné. Celkem rychle se dostanete na dálnici a pak už je to do Verony relativně kousek.

Musím říct, že počasí v říjnu je u Lago di Garda jako na houpačce. My jsme měli tu smůlu, že zrovna docela pršelo. Zima ale nebyla, a tak jsme si vychutnali kouzlo tohoto půvabného historického městečka.

K Lago di Garda jezdíme často a za mě je ideální měsíc návštěvy červen nebo září. Je příjemně teplo; turistů je sice dost, ale není to taková hrůza jako v letní, prázdninové sezoně. A co se koupání týče, nemám moc potřebu se v jezeře koupat, protože těch míst opravdu není moc a ve většině případů jde jen o pruh s kamínky hned u silnice, kde se tlačíte s mnoha dalšími lidmi. No, moře u mě prostě vyhrává. A na Lago di Garda se raději koukám - ten pohled mě snad nikdy neomrzí ;-)