Ještě pořídit věšák a pak už jen výletovat! Nebo ne...?

Zabydlet se - splněno. Je čas konečně lépe poznat okolí (na kole, když už jsme si je pořídili :-). A sehnat věšák! Předchozí jarní, a pak i ten podzimní výlet ukázal, že ho prostě potřebujeme! Když jedete k moři mimo sezónu, není úplně vedro na tílko; a tak se hodí teplejší oblečení. Které, když nemáte věšák, nemáte kam dát. A pak překáží na židlích. A to mě štvalo! Úkol byl tedy jediný a zcela jasný - koupit věšák!

Žaluzie hotové

Při naší poslední návštěvě jsme domluvili výměnu žaluzií na oknech předního vchodu, protože už nebyly v kondici. Při instalaci jsme tu nebyli, a tak tohle byla první věc, kterou jsem po našem příjezdu zkontrolovala. Výběr barvy lamel se vydařil; nechtěla jsem přímo bílé, ale krémové, a to se povedlo. Styl zůstal stejný - upřímně, moc jsem možnosti neřešila a výběr nechala na řemeslníkovi. A jsem spokojená :-)   

Sousedy si nevyberete!

Hned při odemykání jsme zahlédli norskou vlajku u našich sousedů. Zatím jsme na ně mockrát nenarazili; vlastně jsme se ani nestihli pořádně seznámit. A asi už nestihneme, prý to budou prodávat, ač to koupili ve stejnou dobu jako my...

První noc jsme šli spát brzy, byli jsme trochu utahaní z cesty. V noci, kolem půl druhé, nás probudil hluk. Šoupali tam nábytkem jako o závod, vůbec jsme nechápali. Ráno jsme si řekli, že by bylo asi fajn se s nimi domluvit, aby byli trochu potichu. Už jsme to nestihli, protože akorát odjížděli. Jejich Velikonoce v Itálii se tedy nekonaly! Později jsme od kamaráda z Vearu zjistili, že jejich apartmán je tak malinký, že aby mohli spát, musí si rozložit gauč v kuchyni. Tam ale stojí jídelní stůl, který musejí odsunout. Proto ten kravál! :-D

To sousedi pod nimi, to jsou Italové. Poprvé jsme je zahlédli loni, také na Velikonoce, ale jen krátce. Přijeli odpoledne a postarší paní hned začala gruntovat: luxovat, vytírat... Její (přepokládám) vnoučata si hrála na zahradě na telefonu. Tentokrát přijeli v noci, to už byli naši norští sousedé pryč. A co myslíte? Začali gruntovat!!! V jednu v noci začal hučet vysavač a my vůbec nechápali, proč to nemůže počkat do rána. No, třeba seberu odvahu a zeptám se jich, jestli je normální v Itálii uklízet v noci :-DDD

To my jsme hned po příjezdu zatopili, protože venku bylo fakt nevlídno, a vyrazili pozdravit moře a taky kolektiv z Vearu. Na večeři jsme se vypravili do oblíbené restaurace Barbablu a moc nás potěšilo, že si nás personál pamatoval a přišel pozdravit. I v sousední restauraci Maxim, kam jsme si pak šli udělat rezervaci na další večer, nás poznali. Bylo to moc milé!

Věšáky asi došly!

Jedno dopoledne jsme vyjeli poohlédnout se po tom věšáku. Asi deset minut autem stojí obchodní dům Conad a v druhé části najdete i hobbymarket Brico Io. Bohužel co se týče věšáků, měli jediný typ, který se mi ale vůbec nehodil do naší vilky. Byl moc moderní. Zato jsme se zakoukali do ratanového sezení na terasu. Momentálně máme kovový stůl, jenž se začíná lehce rozpadat, a čtyři kovové židle, které nejsou příliš pohodlné. Neměli jsme ale změřený prostor, protože jsme s tím samozřejmě nepočítali, takže hned druhý den jsme tam vyrazili znovu. 

Na skladě žádný set neměli; kdybychom jej objednali, tak by přišel až za dva týdny, kdy už tu nebudeme. Navíc v tomto obchodě to nefunguje jako u nás, nenabízí dopravu, takže bychom to sami stejně nezvládli. No asi nám nebylo přáno. Ale... Pak jsme se o tom zmínili u našeho kamaráda a on nám samozřejmě nabídl pomoc. Takže jsme se tam vypravili znovu, naposledy, a nábytek objednali a zaplatili. A on pak, se svým kamarádem, co má dodávku, jej vyzvedl a odvezl k nám. A na nás při další příležitosti čeká jeho montáž. Už se těšíme! :-)

Investice na obzoru

Pár týdnů před odjezdem do Itálie jsme mluvili o různých investicích, včetně těch do nemovitostí. Dokonce jsme dostali nějakou nabídku, že můžeme investovat do lázeňského fondu Františkovy Lázně. Pravda, lázeňství bylo, je a bude populární vždycky; a jak populace stárne, bude tuto péči potřebovat víc a víc lidí. Jenže tomu nerozumíme, tak jsme se do ničeho takového pouštět nechtěli. A co se týče nemovitostí, situace v Čechách je momentálně dost nenormální a ceny vyšroubované do nepochopitelných výšin. To jsme také zavrhli. A pak nás napadlo poohlédnout se v Nazioni po nějakém apartmánu, který by se dal pronajímat.

A opět musím potvrdit velkou pravdu, že všechno se děje pro něco a nic není tak úplně náhoda. Kontaktovali jsme našeho kamaráda z realitky Vear, a dostali od něj několik odkazů s volnými apartmány. Dva odkazy, poslané samostatně, nebyly nezajímavé, apartmány se ale prodali ještě před naším příjezdem. Ze seznamu jsem ale vybrala jeden, který vypadal pěkně, byl prostorný a s výhledem na moře! Dům, v němž se nacházel, byl relativně nedávno opravený a stál na pěkném místě (už tu oblast známe = velká výhoda!). A když jsme se dozvěděli, že majitelkou je Češka!, která tu mnoho let žije a bude se stěhovat za dcerou k jezeru Maggiore na sever Itálie, musela jsem se vnitřně pousmát. To nemůže být náhoda! 

Hned jsme se spřátelili, byla moc sympatická a několikrát jsme se potkali na snídani i večerní drink. Dokonce jsme ji pozvali k nám :-) A na velikonoční pondělí podepsali rezervační smlouvu!

No ale ten věšák pořád nemám :-DDD

Od sestry našeho kamaráda z Vearu jsme dostali tip na jeden obchoďák, autem taky celkem malý kousek, kde měli snad všechno do domácnosti. Jmenuje se RisparmioCasa. Jeli jsme se tam původně podívat také na sezení na terasu. Nic takového nevedli a ani věšák jsem tam nesehnala. Za to ale víme, že se tam dá sehnat nádobí a veškeré jiné vybavení do domácnosti, které budeme potřebovat. Jako například polštáře, povlečení, ručníky...

Na kola ale došlo! 

Počasí na kola bylo vlastně ideální! Ani vedro, ani zima. Ani nepršelo. Jen ten vítr byl trochu studenější. Už jsem se smířila s tím, že věšák zatím nebude, tak jsme čas mohli strávit výlety. Do Lido di Volano už jsme se kdysi jednou vypravili, ale cesta vede lesem (mimochodem, kde volně pobíhá spousta daňků!!!) a je hodně podmáčená. Poprvé jsme to asi v půlce vzdali, protože louže byly až moc obrovské. Tentokrát se to vydařilo a my si udělali příjemnou vyjížďku, kde jsme si na pláži dali oběd a zase jeli zpátky. Cestou jsme opět pozdravili LIDOsaura a museli zkonstatovat, že Lido delle Nazioni byla dobrá volba pro naši další životní etapu :-D

Na velikonoční pondělí, poté, co jsme ve Vearu strávili víc jak dvě hodiny řešením koupě apartmánu, jsme se alespoň na chvíli jeli projet na druhou stranu, směrem do Porto Garibaldi. Dojeli jsme však jen do Lido degli Scacchi (dopolední úřadování bylo náročné), tam si dali zmrzku a zase vyrazili zpátky. Až budeme mít víc času, dojedeme určitě dál!

Porto Garibaldi

A došlo na to hned druhý den. Počasí se vylepšilo, takže jsme strávili na kolech celý den! Název této vesničky nese jméno významného revolucionáře Giuseppe Garibaldi, jenž se podstatnou měrou zasloužil o sjednocení Itálie. V Itálii to je velký svátek a i v Lido delle Nazioni se v létě konají oslavy. Když jsme tam přijeli poprvé, dokonce jsme mohli sledovat krásné představení stíhaček, které za sebou nechávaly stopu, jak jinak, v italských barvách!

Porto Garibaldi je i významným přístavem. Kanál, který od moře vede k lagunám u městečka Comacchio, je na kole velmi složité a časově náročné objíždět, avšak můžete využít převozníka, který těch pár desítek metrů převáží na bárce turisty, i s koly, na druhou stranu, do další vesničky komunity i 7 Lidi di Comacchio, Lido degli Estensi. Stálo to 0,50 EUR na osobu, resp. 0,80 EUR i s kolem. 

Oáza klidu mezi lagunami

Tak by se dalo pojmenovat místo, kde jsme si udělali zastávku na oběd. Jen kousek od vesničky Lido di Spina jsme narazili na malou rybářskou restauraci Agriturismo Ristorante Quietovivere, se slípkami a plameňáky za domem, jinak všude kolem samá voda. Nádherná lokalita, kam se určitě vrátíme. Protože nás čekala večeře v restauraci, dali jsme si jen něco malého. Rybí karbanátky s majonézou z černého česneku byly prostě luxusní! 

Rybářské domky nejsou jen pro rybáře!

Pro poslední výlet na kole jsme si vybrali opět Comacchio (psala jsem o něm tady), tentokrát jsme ale chtěli zavítat i k laguně, která se od něj rozprostírá směrem na jih. Jde o obrovskou vodní plochu, kterou je možné objet na kole kolem dokola. My jsme se ale vydali jen kousek, k dřevěné rozhledně, protože absolvovat ji celou znamenalo spoustu kilometrů a spoustu času. To třeba někdy příště. 

Po cestě jsme míjeli rybářské domky (psala jsem, že tato oblast je známá lovem úhořů) a z jednoho se linula hudba a smích. Cestou zpátky nám to nedalo a zastavili jsme se tam. To, co nás čekalo, člověk nezažije každý den! Přivítal nás sympatický pán se slovy "Pojďte dál! Nikdo se tu vzájemně nezná, ale všichni tu spolu sedíme, povídáme, jíme a pijeme!" Hned se s námi seznámili dva cyklisté; jeden z nich už vypadal lehce ovíněně. Nutno podotknout, že už se tam hostil od 9 h. ráno a my přijeli kolem 15. h!!! :-D

Hned po nás přijela velká společnost cyklistů, asi tak 15 a vzápětí na to pan majitel začal nosit na stůl smažené rybičky, mušle a jiné dobroty, k tomu víno, bublinky a i na "tvrdý" alkohol došlo! A takhle se to tam prý střídá po celý den! Skvělý zážitek. Navíc jsem si slušně pokecala italsky, protože v tu dobu byli téměř všichni přítomní Italové.

Abbazia di Pomposa

Tento tip na výlet, už tedy autem, jsme dostali od našeho kamaráda, neboť se tam kdysi ženil jeho otec. Jde o opatství, jehož dominantou je kostel St. Maria di Pomposa, známý svou 48 metrů vysokou románskou zvonicí, podlahovými mozaikami v hlavní lodi a freskami boloňské školy ze 14. století.

Krásný je ale také park, který se rozprostírá kolem a je ozvláštněn sochami zvířat ze dřeva. I dřevěný LIDOsauro, který je velkou atrakcí u moře směrem z Lido delle Nazioni do Lido di Pomposa, je úžasně propracovaný a zřejmě jde o dílo stejného autora. Obě místa určitě stojí za návštěvu! 

O kousek dál se rozprostírají i vinice jednoho vinařství, ve kterém jsme se pak zastavili koupit nějaké víno. A tím jsme završili náš velmi pestrý velikonoční pobyt. Opravdu jsme si to užili plnými doušky, poznali nová místa a udělali i něco pro své zdraví. A už teď se těšíme na další, v červnu, kdy, doufejme, dotáhneme do úspěšného konce koupi nového apartmánu!

Tak a presto! :-)