La Laguna

La Laguna, tam chci být!

O tom, že si chceme v budoucnu (na důchod) pořídit nějaké bydlení v Itálii, jsme mluvili doma už léta. Díky častým návštěvám Itálie se nám tato země moc líbí a cítíme se tu opravdu jako doma. Dokonce jsem se kvůli tomu začala učit italsky! (O tom si můžete přečíst zde). Jenže, důchod daleko... 

A pak přišel Covid. Ceny nemovitostí v Itálii stagnovaly, resp. často se i snížily. Lidé, kteří vlastnili prázdninové domy u moře, je během chvilky nemohli pronajímat, protože žádní turisté nemohli přijet. Většinou ale platili hypotéku a najednou na ni neměli dostatek peněz. Museli se jich tedy začít zbavovat. A nabídka nemovitostí se rozšiřovala a Itálie začala být cenově dostupná i pro nás, Čechy.

V té době, resp. o něco málo dříve, jsem změnila učitele na italštinu. Jazykovka mi doporučila lektorku, která mnoho let žila v Itálii a vrátila se zpět do Čech, i se svým italským manželem. Když se jednu lekci rozhovořila o tom, že jedné svojí studentce pomohla s koupí nemovitosti v Itálii, měla jsem jasno! Toho prostě musím využít i já!

Slovo dalo slovo a na podzim roku 2022 jsem dostala seznam italských stránek, vč. www.immobiliare.it, kde najdete nespočet možností koupě bydlení. Zkoušela jsem oslovit i jednu českou společnost, která se zabývá zprostředkováním prodeje nemovitostí v Itálii, avšak prioritou jejího zájmu byla především oblast od Benátek na sever, Caorle či Lido di Jesolo, kam, díky dostupnosti, jezdí hodně Čechů. My jsme ale chtěli spíš destinaci, kde neuslyšíme češtinu na každém kroku. A i ceny se nám zdály neúměrně vysoké. Naší hlavní podmínkou byla, kromě tedy ceny, dále přiměřená dostupnost z letiště a též i autem, se zastávkou na Gardě, neboť, jak se také můžete dočíst na mém blogu, máme tu přátele, které pravidelně navštěvujeme.

Začalo usilovné hledání, tehdy jsem tomu opravdu intenzivně věnovala několik zimních měsíců. Východní pobřeží Itálie je kouzelné, vč. známých Benátek, a, jak se zmínila moje online lektorka italštiny (přes www.italki.com), zhruba od Caorle až po Rimini se mu říká La Laguna. To už sám název naznačuje, že tady prostě musí být krásně! Nakonec se nám nejvíc zamlouvalo místo asi sto kilometrů na jih od Benátek. Comacchio je správním místem pro několik městeček na pobřeží Jaderského moře souhrnně označované I 7 Lidi di Comacchio, kdy navazují jedno na druhé. A celá tato oblast je známá i díky parku Delta del Po. 

Výběr byl neskutečný. Realitních kanceláří v Itálii najdete velké množství; totiž tady (alespoň co jsem poznala já osobně) nefungují úplně stejně jako u nás, kdy vám prodají nebo dlouhodobě pronajmou nemovitost a hotovo; tady některé fungují i jako takové cestovní kanceláře a zprostředkovávají pro své klienty často i jen krátkodobé pronájmy na trávení dovolené. A zajistí například i úklid, další služby apod. Vybráno jsme měli na 15 nemovitostí - většinou se jednalo o řadové vilky s malou, vydlážděnou zahrádkou, celkem od 4 realitek. Nejzajímavější - podle obrázků -  se nacházeli v městečku Lido delle Nazioni. A tady přišla na řadu pomoc mé lektorky. Všechny realitky mailem kontaktovala a na prodloužený květnový víkend nám domluvila prohlídky. Nutno podotknout, že jedna společnost se vůbec neozvala a z celého seznamu jsme nakonec vybrali jen 6 nemovitostí, které jsme pak i skutečně navštívili. I tak jich bylo až až, a na dlouhou dobu to byl jeden z nejnáročnějších víkendů.

Fotografie vs. realita

I když jsme všechny vilky viděli předem na obrázcích, skutečnost pak byla mnohdy jiná. Třeba obývací prostor s kuchyní jedné z nich byl tak malinký, že kolem stolu byste sotva prošli. Na obrázku však působil dostatečně velký. Další měla nasměrované klimatizace přímo na postele. A u jiné byl sice k dispozici bazén, nicméně od domu ho dělila opravdu velmi nízká vrátka, což zase není bezpečné pro malé děti, pokud byste je nechali bez dozoru; a byl na dohled, tudíž hluk by tu byl opravdu intenzivní. U každé bylo něco "špatně". No a ve finále jazyková vybavenost zástupců většiny realitek též udělala své. 

S jako posledním jsme se v sobotu potkali se zástupcem realitní kanceláře Vear. Byl to sympatický mladík, který, jako jediný, uměl skvěle anglicky, což nám zjednodušilo domluvu. Vila, kterou nám ukázal, byla ohromující a můj muž se do ní hned zamiloval. Stála samostatně a byla obklopená obrovskými borovicemi. I mně se zvenku opravdu moc líbila. Cenou sice převyšovala naši představu, ale byla vskutku nádherná. Uvnitř už jsem tak nadšená ale nebyla. Pokoje byly malé a kuchyň se ani nedala nazvat kuchyní; připomínala spíše jakousi "nudli", oddělenou od ostatních místností. Dům navíc neměl topení, což byla naše další podmínka - aby se zde dalo pobývat celoročně. A okna nutně vyžadovala výměnu, byla totiž původní - dřevěná a s jednoduchým tabulovým sklem. Stejně jako rezavý plot a oprýskaná fasáda domu - i to by vyžadovalo výměnu. Jen střecha byla nová. Rychlými propočty jsem došla k závěru, že tohle je nad naše síly, nejen finanční, ale i technické. Z České republiky by se rekonstrukce dala realizovat opravdu jen těžko.

Poklad za nenápadnými mřížemi

Po prohlídce nám zástupce realitky naznačil, že nám ukáže něco, co jsme sice neměli na seznamu, ale co by se nám mohlo líbit. Řekli jsme si...no proč ne? A co myslíte? Nakonec to bylo přesně to ono! Vybavuju si, že jsem tuhle vilku, resp. fotografii jejího vstupu, při lustrování na internetu zahlédla, ale nijak zvlášť jsem se jí nevěnovala; měla totiž nicneříkající mříže jako mnoho jiných, a tak jsem stránku ani nerozklikla. 

Přivítali nás postarší manželé; paní zrovna luxovala podlahu a její muž plel na zahrádce; na druhé, za domem! Oba byli moc sympatičtí a ochotně nám vše ukázali. Vilka splňovala snad všechny podmínky, které jsme si dali. Jakožto milovnice interiérového designu jsem okamžitě věděla, že tohle je přesně to, co hledáme! Ehm...kromě lila barvy na zdi! No, o tom ale později...

Nicméně pořád tady byla ta vila s borovicemi, která nás velmi okouzlila! V neděli jsme si tak domluvili další schůzku a znovu navštívili jak vilu s borovicemi, tak i tuto mimo seznam. Ostatní nemovitosti jsme s díky odmítli. Pak jsme si sedli do baru a u sklenky vína sepsali všechny pro a proti; zvážili umístění, velikost, finance, technický stav; a nakonec jsme si, bohužel, museli připustit, že vila s borovicemi je sice nádherná, ale nad naše síly a možnosti. Mimochodem, v době zveřejnění článku už je vila prodaná a pyšní se novým plotem :-)

Jdem do toho!

Ač to vypadalo, že odjedeme bez úspěchu a v budoucnu si budeme muset výlet zopakovat; díky skvělému přístupu a profesionalitě zástupce společnosti Vear a prohlídce vilky, která nebyla na seznamu, jsme našli náš druhý, zatím alespoň prázdninový domov. S bazénem, kousek od moře a taky dál od centra, což jsme ocenili, neboť přes sezónu to tam žije hlavně díky pouťovým atrakcím.

Tady se dá i tančit! - řekli jsme si. Prostor, jenž se nám otevřel, byl, v porovnání s předchozími nemovitostmi, které jsme navštívili, velkolepý. Kuchyň hezky propojená s obývacím prostorem, dvě koupelny, dvě ložnice a dvě zahrádky! S topením a horní klimatizací elegantně umístěnou na schodišti. Cítili jsme se tu opravdu příjemně, jako doma!, a tak jsme se v neděli rozloučili s tím, že to kupujeme.

Po návratu domů se rozjela "akce", kde hlavní roli hrála opět moje lektorka. Bez ní bychom tohle zvládli jen stěží, i když zástupce Vearu mluvil anglicky a i on byl hodně nápomocný. Sami si, jen tak, nemovitost v Itálii bohužel nekoupíte. 

A jak to probíhalo dál? To se dozvíte v dalším článku :-)