Prázdninový dům v Lido delle Nazioni otevřel svou náruč!

Vítejte v Lido delle Nazioni!

Asi tomu pořád nemůžu věřit! My jsme to fakt udělali! Koupili jsme řadovou vilku v Itálii! Teda zatím jen vybrali a potvrdili koupi (jak to probíhalo si můžete přečíst zde). To byl ale nejdůležitější úkol...teda do té doby :-D

Po návratu domů bylo nutné zařídit spoustu věcí, abychom se pak do Itálie znovu vypravili na začátku července 2022 podepsat kupní smlouvu. Měli jsme tedy na všechno pouhé dva měsíce! Avšak díky mé učitelce italštiny, která nás u notáře zastupovala, přeložila všechny dokumenty a pomohla i s dalšími detaily, jsme všechno stihli.

Codice fiscale

Poté, co jsme doma podepsali rezervační smlouvu (a mailem poslali do realitky Vear) a zaplatili zálohu, dostali jsme návrh kupní smlouvy, kterou nám moje učitelka přeložila do češtiny. Na základě rezervační smlouvy nám pak na italském úřadě (na dálku) zařídila tzv. "Codice fiscale", což je unikátní osobní číslo, které by se dalo přirovnat k našemu rodnému číslu. Bez něj si v Itálii nic nezařídíte, pokud nechcete zůstat v režimu turista. Taky naplánovala schůzku v bance v Comacchio, neboť dále musíte mít otevřený italský účet, ze kterého se pak strhávají třeba platby za energie (naše sporožiro). My jsme zatím zařídili letenky - pro všechny tři, neboť jela s námi jakožto náš zástupce, půjčení auta a ubytování na letišti, a samozřejmě i ubytování v místním hotelu. 

Schůzka u notáře - málem velký průšvih!

Let z Prahy do Boloně proběhl v pohodě, jen šlo o noční let, a tak jsme dorazili až po půlnoci. Hotel na tu noc jsme měli zajištěný kousek od letiště. Na místě se ale ukázalo, že kousek to znamená vzdušnou čarou, dostat se k němu po zemi ale nebylo tak snadné. Když jsme viděli tu dlouhou frontu na taxíky, rozhodli jsme se jít pěšky. No, došli jsme jen ke kruháči, dál už to po svých nešlo. Letiště je odděleno vysokou zdí a vede z něj dvouproudová silnice, nic pro pěší :-D

Když nevyšel ani nápad, že bychom se k někomu "vnutili" do auta, svorně jsme se vrátili ke stanovišti taxíků a počkali, až na náš přijde řada. Naštěstí měl hotel recepci otevřenou 24 hodin, tak jsme se alespoň pár hodin stihli vyspat. Ráno nás pak čekal další problém. Auto jsme si sice rezervovali, ale nešlo o společnost, která měla stanoviště přímo na letišti, ale vezli nás kamsi víc do centra Boloně. Než jsme to všechno absolvovali, ztratili jsme docela dost času a do Ferrary k notáři jsme přijeli pozdě :-(  

Na schůzku u notáře jsme byli připravení. Měli jsme s sebou mojí učitelku italštiny, která nás, na základě plné moci a jako italsky mluvící, zastupovala, a notář uměl perfektně anglicky, takže to o dost zjednodušilo a zkrátilo celý proces koupě. Mimochodem, notář byl doslova "modrá krev". Gentleman a elegán každým coulem! Dělat notáře není zaměstnání, v Itálii se to tak nějak dědí z generace na generaci. Prostě radost pohledět! 

Manželé, od kterých jsme vilku kupovali, tentokrát nepůsobili příliš přátelsky, když to porovnám s okamžikem, kdy jsme se přišli podívat na naši budoucí vilku. Po přečtení smlouvy a všech dokumentů přišel šok! Totiž vypadlo z nich, že nám přece nemůžou dát klíče od domu, když ještě nedostali peníze! Když nám tohle přeložili, nechápali jsme a doslova vyvalili oči! Peníze jsme totiž museli poslat ještě před naším odletem do Itálie, samozřejmě - podle instrukcí, na účet notáře. Standardní postup, který známe i z Čech. Jenže tihle manželé byli už staršího věku a tyhle "novoty" zřejmě neznali a nechtěli akceptovat. No ale co teď? Ve vteřině jsme byli v patové situaci: neměli jsme ani peníze, ale ani dům. 

A opět klobouk dolů před italskou "modrou krví"! Notář naprosto fantasticky zachoval chladnou hlavu. Po chvíli dohadování to elegantně rozštípl: slíbil (i když to není standardní postup), že vklad na katastr podá okamžitě hned následující pracovní den a tím i rychleji uvolní peníze. To těm manželům naštěstí stačilo, abychom podepsali kupní smlouvu a oni nám předali klíče. Se všemi - už v přátelštějším duchu, jsme se pak rozloučili a vyrazili zpět DOMŮ. No ale byly to fakt nervy!

Účet v bance a telefonní číslo? Taky žádná sranda!

Když jsme se vrátili z Ferrary, obhlídli jsme vilku a šli slavit. Nebylo tam zatím na čem spát, takže i další noc jsme strávili v hotelu. Ráno, před odletem domů, nás čekaly ještě dva důležité úkoly: otevřít účet v bance a zařídit si italské telefonní číslo ( i to potřebujete pro další fungování).

Vyrazili jsme do městečka Comacchio, což je správní místo i pro Lido delle Nazioni, kde jsme měli domluvenou schůzku v jedné bance. Jaké bylo ale překvapení, když jsme dorazili na místo a paní, která to s námi měla všechno zařídit, tam nebyla. Dozvěděli jsme se, že je nemocná a ona byla jediná, kdo byl schopen otevřít účet pro cizince. To nepochopíte! A samozřejmě, jak jinak, nikdo nám to ani nedal vědět.

Odešli jsme tedy s nepořízenou a vlezli do vedlejší trafiky, kde jsme si chtěli koupit SIM kartu - italské telefonní číslo. Ale ouha, další problém. V Itálii si totiž nekoupíte tel. číslo jen tak jednoduše jako u nás. Jako že chci SIMku a koupím si ji. Tady to znamená spousta papírování a povolení. A jako na potvoru jim pro ty účely nefungoval terminál, takže nám žádné číslo prodat nemohli. Hotovo. Ani tady jsme neuspěli. A na další akce už nezbyl čas, neboť jsme museli vyrazit na letiště, abychom vrátili auto a stihli letadlo.

Profíci z VEARu

Ještě že jsme si "sedli" se všemi zástupci společnosti Vear. Jde víceméně o jednu rodinu a se vším nám obrovsky pomohli. Taky asi hodně pomohlo, že pár členů umělo anglicky! Moje italština tou dobou ještě nebyla zrovna moc použitelná. Po našem neúspěchu v Comacchio nám vše zařídili svým jménem, takže už pár dní po podepsání smlouvy jsme měli otevřený účet v bance a i italské telefonní číslo. Uf, přes všechny peripetie mise úspěšně dokončena ;-) 

Takže...vítejte v Lido delle Nazioni!